Velká krátkovlnná anténa
Pokud osoba se zájmem o amatérské vysílání splní všechny podmínky uvedené v předpise o zvláštní odborné způsobilosti a úspěšně složí před zkušební komisí zřízenou povolovacím orgánem zkoušku na operátora radioamatérské stanice, může požádat o vydání povolení k zřízení a provozování amatérské rozhlasové stanice a o přidělení volacího znaku. Po obdržení zmíněného povolení a volacího znaku se mu otevřou široké možnosti naplnění jeho představ o radioamatérství a záleží pouze na něm samotném, jakým směrem se jeho radioamatérská činnost bude ubírat.
V minulosti byly velmi populární a aktivní radioamatérské kluby. Jsou vybaveny vlastním vysílacím zařízením a mají rovněž přidělenou svou volací značku. V dnešní době sice stále existují, ale jejich činnost, až na několik výjimek, značně upadá. Jednotliví radioamatéři – jejich členové – se v nich dodnes scházejí s větší či menší pravidelností. Na setkáních se věnují klasické amatérské činnosti, vyměňují si vlastní zkušenosti z provozu či nejnovější technické poznatky. Některé kluby se věnují přípravě nových zájemců o radioamatérství pořádáním přípravných kurzů, na nichž mají budoucí radioamatéři možnost naučit se vše potřebné k úspěšnému složení operátorských zkoušek. Klubová volací značka se velmi často používá v radioamatérských soutěžích, kde se u jedné stanice střídá více operátorů. Na vyšší úrovni jsou kluby, ale i jednotlivci sdružení v národních radioamatérských svazech nebo federacích (na Slovensku SZR), které jsou členy Světové radioamatérské unie (IARU). Na rozdíl od minulosti již dnes ve Slovensku není členství ve zmíněných organizacích podmínkou pro to, aby se člověk mohl věnovat vysílání na amatérských pásmech.
Amatérská stanice
Zřejmě největší skupinu tvoří radioamatéři, kteří se věnují navazování klasických rádiových spojení s jinými radioamatérskými stanicemi, jichž je po celém světě několik milionů. Pro komunikaci mezi rádioamatéry hovořícími různými jazyky se nejčastěji používá angličtina, ale není to pravidlo. Pro zjednodušení a zrychlení komunikace mezi radioamatéry, zejména při telegrafním provozu, mají radioamatéři dohodnutou širokou škálu radioamatérských zkratek a tzv. Q-kódů. Jelikož je při komunikaci v mluvené řeči důležité, aby nedošlo k nesprávnému přijetí informace, používají radioamatéři hláskování jednotlivých písmen pomocí dohodnutých výrazů, které tvoří tzv. hláskovací tabulku. Překlad morseovky umožňují i dekódovací programy, které však kvalitě sluchového příjmu zcela nedosahují.
Druhou velkou skupinu tvoří radioamatéři, kteří se věnují hlavně konstrukci a testování různých elektronických zařízení a antén použitelných v radioamatérské praxi. Na jednotlivých pásmech je obvykle slyšet jen málo. Jejich neocenitelnou vlastností je ochota podělit se o své zkušenosti a poznatky s ostatními radioamatéry, což bezpochyby pozitivně ovlivňuje a přispívá k rozvoji našeho krásného koníčku.
Až se budete procházet přírodou a narazíte tam na lidi pobíhající s různými legračními anténkami v rukou, – pokud jste lovci, nestřílejte na ně hned – pokud jste běžní turisté, nemusíte na ně hned volat policii nebo snad dokonce SIS – nejsou to žádní špioni ani sabotéři, jsou to také radioamatéři, kteří se věnují buď tréninku, nebo přímo závodům v rádiovém orientačním běhu (ROB), lidově nazývaném také „lov na lišku“. Snaží se v běhu pomocí rádiového přijímače najít skrytý vysílač. Soutěže v ROB se pořádají na různých úrovních až po mistrovství světa, jehož organizátorem bylo v roce 2002 právě Slovensko. Pro tento sport je však zapotřebí i určitá fyzická kondice, a proto se nedivím, že se ROB věnuje tak málo lidí – vždyť nic se nevyrovná pohodlí dobře vytopené HAM-shacku, hi, hi…