Yagi na 20 m pod Lomnickým štítem
„Malé hvězdičky tvoří velká souhvězdí“ je výstižné motto pro každou týmovou soutěž, včetně CQ WPX Contest v kategorii Multi-2. Amatérské radiové soutěže jsou netradiční sportovní disciplínou – soutěžící se v životě nemusí nikdy setkat, diváci jejich úspěchem nejásají. Přesto v sobě mají něco, co povzbuzuje radioamatéry k soutěži kdekoli na světě.
Výjimkou není ani soutěžní tým OM0A. Stavět antény ve sněhu, v zimě či ve větru a poté soustředěně naslouchat signálům z různých koutů světa uprostřed rušení je náročné. Ne každý to vydrží. OM0A to vydrželo a navíc dosáhlo vynikajícího výsledku.
První funkční anténou bylo obrácené V na 80 m. Viliam ji nainstaloval a naladil sám za necelé dvě hodiny ve čtvrtek dopoledne, protože lanko bylo již předem nataženo přes větev stromu jako primitivní kladka. První měření ukázala, že anténa rezonuje na 3,44 MHz. To znamenalo spustit anténu dolů, zkrátit ji a znovu vytáhnout nahoru. Následná měření anténním analyzátorem ukázala rezonanci na 3,76 MHz s PSV pod 1,05.
Vytahování yagi na 15 m
Po příjezdu Igora a Petra jsme společně postavili čtvrtvlnnou vertikální anténu na 40 m. I tu bylo nutné doladit. Autem a pěšky jsme přepravili další materiál od Viliama a zahájili stavbu 160m inv.L. Měření analyzátorem naznačovalo nějakou chybu. Po výměně koaxiálního kabelu došlo k poruše analyzátoru. Jelikož byla anténa otestována a PSV bylo vyhovující, smířili jsme se s tímto stavem. Poruchu na analyzátoru později hledal Viliam, nějak se mu však nedařilo zjistit, kde je problém.
Večer jsme začali sestavovat pracoviště ve dvou místnostech. Zatímco zapojení vysokofrekvenční části bylo jednoduché, zajištění komunikace mezi IC-756PROIII a počítačem představovalo velký problém. Později večer, když dorazili Martin se Števem, jsme vyměnili několik notebooků a dosáhli jsme stavu, kdy síť mezi pracovišti funguje, máme internet (DX cluster) a počítače komunikují s vysílačkami.
Pracoviště č. 1 – 80 m, 20 m, 10 m
V pátek ráno se oteplilo, ale zároveň se zvedl vítr. Mišo nám podal pomocnou ruku (ba dokonce dvě), a tak jsme po pár hodinách měli obě yagi pevně ukotvené na stožárech. Števo šikovně postavil vertikálku na 10 m, což znamenalo, že na každém pásmu je alespoň jedna anténa. Třešničkou na dortu byla sedmá anténa – beverage na 80 m. Tatranské vývratisko a bažina nejsou zrovna snadným místem pro instalaci takové antény. Při západu slunce však byla beverage natažena a zbývalo už jen připojit kabely. Díky podpoře sponzorů GM Electronic Slovakia a města Vysoké Tatry jsme měli dostatek kabelů i materiálu na antény. Děkujeme!
Zdálo se, že vše funguje, když hodinu před půlnocí vypověděl službu malý tranzistorový výkonový zesilovač. Viliam odběhl domů a za čtyřicet minut vyměnil výstupní relé, ale zesilovač i tak nefungoval. Závod tak zahájili Martin se Števem, zatímco Viliam se stále potýkal s zesilovačem.
Program N1MM na notebooku občas celý víkend stávkoval, ale většina výpadků byla jen krátká. Co je příčinou, není známo. Počítač se sériovým portem fungoval bezchybně, ale ten druhý, s virtuálním sériovým portem (převodník USB – COM), trochu zlobil.
Střídali jsme se po dvou hodinách a snažili jsme se využít i přednosti jednotlivých operátorů. Například Miška (YL) ráno vysílala na 80 m. Dámy se neztratily a určitě se jí vysílalo lépe než mužským kolegům, HI.
Poslouchali jsme výhradně přes sluchátka. Použili jsme i futuristicky působící sluchátka Ganymed od firmy www.progamingshop.sk a také několik dalších.
Miška OM4AQW
V té době jsme „zaspali“ přechod na pásmo 20 m. Na výzvu se toho moc udělat nedalo, ale vyhledávání přineslo spoustu multiplikátorů. Zřejmě i zde je potřeba větší výkon. Pravidelně jsme se pokoušeli i o spojení na 15 m, ale až na výjimky to bylo obtížné. Některé signály měly silné QSB – velmi slabý signál na vteřinu zesílil a následně opět zeslábl.
Potěšující byla dvacítka, která byla otevřená až do večerních hodin. Tým navštívilo i několik hostů – OM8LA, OM0AAB, Filip a Baška. Akce byla zajímavá i pro média. Zpráva o aktivitě radioamatérů se dostala do rádia Express, ČTK, SITA, Podtatranských novin a Tatranského dvojtýždenníku. Skvělý byl nápad s klubovými tričky, který okamžitě zrealizovala firma www.pracovneodevy.com
Na Viliama čekala dlouhá noční směna, i když o tom ještě neměl tušení. Byla to však příležitost pořádně vyzkoušet anténu typu beverage a (jak se později ukázalo) – podívat se na hokej v televizi. Anténa typu beverage fungovala skvěle, signály amerických stanic byly výborně čitelné. Úsilí vynaložené na tuto anténu se opravdu vyplatilo.
Ráno jsme již neudělali stejnou chybu jako v sobotu, a tak se nám podařilo na 20 m získat další multiplikátory. Denní provoz – to bylo především na 40 m, kde trpělivě vyhledával stanice hlavně Peťo.
Vynikající byl guláš paní Majerské. Obvyklé konzervy a sušenky tentokrát po skončení soutěže ještě přibyly, HI.
Večer skupina z Partizánů odjela dříve kvůli pracovním povinnostem, a tak se o závěr soutěže postarala zbývající čtveřice. Pile-up na 80 m přinesl Števovi za hodinu přes 60 spojení, a tak se poslední hodina stala bojem o překonání dvoumilionové hranice bodů. To se podařilo asi 30 minut před koncem. Konečný výsledek: 1 476 spojení a 2 064 517 bodů.
Zleva: Martin OM4AAS, Števo OM7KW, Miška OM4AQW, Viliam OM0AAO, Peťo OM6PR a Igor OM6ACI
Hned po skončení WPX šli všichni spát, protože ráno jsme museli rychle demontovat všechny antény a vrátit se domů a do práce. Ať pršelo, nebo ne, antény a pracoviště jsme demontovali.
Možná je výsledek nižší, než jsme očekávali, možná jsme měli technické potíže. Ale každý poctivě pracoval na výsledku a zároveň jsme si to užili. Čas, kdy „malé hvězdičky vytvoří velké souhvězdí“, sice ještě nenastal, ale určitě už zablikaly a určitě jednou zazáří jako komety, HI. A i ty skutečné lidem dělají radost. TNX za WPX!