Výška antény je pro KV spojení důležitým faktorem. Na trhu jsou k dispozici nové anténní stožáry a výjimečně se v nabídce burzy objeví i použitý stožár. Jedním z takových modelů je anténní stožár RDM-12. RDM-12 byla vojenská pojízdná stanice na nákladním automobilu Praga V3S. Stožár se přepravoval na střeše vozu V3S ve složeném stavu. Vysunutí se provádí klikou pomocí mechanických převodů.
Dočítate sa:
Počátky RDM-12
Horní část stožáru s rotátorem a ložiskem
Stožár se mi podařilo zakoupit v prosinci 2019, a to včetně horní části s rotátorem a ložiskem. Na povrchu byla viditelná koroze, ale mechanicky byl v pořádku. Stožár pak do léta čekal na zahájení renovace. Před začátkem jsem si přečetl dostupné informace z webů OM7KW a OK5AJA. Števo OM7KW brousil stožár ručně celý týden. Proto jsem na úhlovou brusku nasadil brusný kotouč a hlavici s předpokladem, že ho za den stihnu obrousit.
Broušení a natírání RDM-12
Skutečnost je však taková, že tímto způsobem lze brousit pouze vnější povrch trubek, ale do vnitřní konstrukce se s brusným kotoučem již nedostanu. Tam nastoupila ocelová kartáčová hlava a pod žhnoucím sluncem začala nudná třídenní práce.
Natírání stožáru
A takto vypadá natřený stožár RDM-12
Detail natřeného stožáru
Rovný segment stožáru RDM-12 před natřením základovou barvou
Původní koroze na stožáru
Natírání je jen o něco jednodušší než broušení. Základovou barvu jsem nanášel stříkáním. Vrchní (dvě) vrstvy byly naneseny štětcem – zárohákem. Na rozdíl od původní barvy jsem zvolil odstín tzv. kovářské černé. Celkem mi všechny tyto práce zabraly asi 40 hodin.
Výkopové práce a ukotvení stožáru RDM-12
Patka stožáru byla naplánována přibližně uprostřed pozemku s ukotvením u jeho hranice. I když by bylo vhodnější, aby kotevní lana vycházela přímo ze základu v zemi, kvůli pohodlí při pohybu v zahradě. Mini rypadlem byly tedy vykopány čtyři jámy v rozích pozemku a jedna uprostřed. Do rohových jam byly vloženy tlustostěnné profily 60 x 60 mm o délce 3 m. Na podzim jsem stihl natřít a zabetonovat už jen dva profily. Jsou zapuštěny do země do hloubky přibližně 1,1 metru. Beton byl namíchán v kolečkovém vozíku. Tyto práce trvaly přibližně 10 hodin.
První jarní práce a tipy pro patky stožáru
Jakmile to jarní počasí dovolilo, zabetonoval jsem zbývající dva profily. Vnitřek profilů byl vyplněn suchým betonem. Pokud se totiž do profilu dostane voda, která zamrzne, znamená to zničení i pevného profilu a betonového základu. Suchý beton tedy po vytvrzení neslouží k zpevnění, ale k vyplnění vnitřku. I tato část prací zabrala asi 10 hodin.
Opěrná konstrukce, naviják – zvedák
Tlustostěnné profily a segmenty opěrné konstrukce
Inspiroval jsem se poznatky OM7KW o tzv. zvedáku. Ze dvou tlustostěnných profilů 60 x 60 mm o délce 4 metry vznikla nosná konstrukce včetně navijáku Strend Pro HW-100-800. To si vyžádalo vrtání i velkými vrtáky, což bylo fyzicky poměrně náročné. Ruční vrtačka, kterou jsem k tomu měl k dispozici, nebyla nejvhodnější a tři HSS vrtáky (nižší kvality) jsem dokonce zničil. Poté byla konstrukce nastříkána základním nátěrem a opět dvěma vrstvami vrchního nátěru. Zvedák jsem osadil do asi jednoho kubického metru betonu. Součástí osazení je také trubka, do které se zasazuje stožár RDM-12 s kloubem. Je zde také zasazen uzemňovací kolík. Práce trvaly asi 15 hodin.
Betonování nosné konstrukce stožáru – zvedáku
Do výkopu se daly kameny ze zahrady
Zbývalo připravit horní část stožáru s rotátorem. Ten vyžadoval opravu, ale poměrně jednoduchou. I tato část stožáru byla samozřejmě obroušena a natřena stejně jako ostatní části. Trvalo to 5 hodin.
Ukotvení stožáru
Výběr kotevních lan jsem nechtěl podcenit. Po dlouhém hledání na internetu jsem se rozhodl pro materiál od DX Avenue. A to nejen lana, ale i svorky. Na jejich webu je vše velmi dobře znázorněno a je to dobrá inspirace pro to, co bude pro správné ukotvení potřeba (oká, svorky, napínáky). Jedná se o lano Deltex, které by zejména z dlouhodobého hlediska mělo být kvalitnější než běžně používaná kotevní lana. Deltex je na dotek extrémně pevné, ale také trochu tuhé lano. Výběr lan a příslušenství mi zabral asi 3 hodiny.
Ukotvení stožáru RDM-12
Tím bylo možné přistoupit ke zvednutí stožáru RDM-12 a přípravě ukotvení. Je jednodušší zvednout prázdný stožár a změřit si ukotvení, než zvedat stožár s nákladem. O to více, že jsem všechny práce prováděl sám. Při zvedání stožáru jsem si pomohl podstavcem z betonových tvárnic a podložením žebříku. Při vysunutí stožáru se však objevila jedna chyba v plánování. Kliku ke zvedacímu mechanismu nelze nasadit, protože je blokována zvedacím zařízením. Musel jsem použít běžné nástrčné klíče a stožár kousek po kousku vysunout a následně ukotvit. Tato část práce byla fyzicky i časově náročná. Na kotevních lanech je spousta matic. Ale raději více, než později litovat. Všechny tyto práce zabraly přibližně dalších 10 hodin.
Moxonova anténa na vrcholu sklopeného stožáru
Zvednutý, ale zasunutý stožár
Na stožár se dostala i vlajka Slovenské republiky
Poté následovalo spuštění stožáru. Na vrcholu stožáru bude umístěna moxonová tribandová anténa a níže rameno s kladkou, které umožňuje rychle vyvěsit drátové antény. Přípravné práce, tedy montáž antény, kabelu a příprava kotevních lan, trvaly asi 4 hodiny.
Následovalo konečné vysunutí stožáru. Hmotnost horní části, rotátoru a antény je již znatelná. Vysunutí trvalo asi 3 hodiny.
Plně vysunutý stožár RDM-12
Celkově tedy práce na stožáru představují 100 hodin. To je značný objem. To vyrovnává výhodu mezi takovou generální opravou staršího stožáru a koupí nového stožáru. Nový díl příhradového stožáru vyjde přibližně na 100 € za metr, ale stožár by nebyl výsuvný ani sklopný. RDM-12 patří mezi starší vojenské konstrukce vynikající kvality a pro radioamatérské účely poslouží skvěle.
