Co se stalo, proč nebylo možné zachytit OM0AAO na prvním letošním VKVPA? Ráno vyrážím z nadmořské výšky 200 m při teplotě -8 °C a během cesty a s rostoucí nadmořskou výškou sleduji, jak se teplota zvyšuje až na -4 °C (v 600 metrech nad mořem).
Yagi DK7ZB v mrazivém lednovém ránu
Příjemným překvapením je, že není třeba použít připravenou lopatu. Na polní cestu u pole se dá snadno vjet. Tu a tam jsou jen zamrzlé kousky starého sněhu.
Mráz a vítr jsou sice cítit, ale anténu i pracoviště připravuji poměrně hbitě. Trochu těžší je zatloukat do země kotevní kolíky. S potěšením využívám lanové napínače. Generátor také běží, tak se jdu podívat na pásmo a vyzkoušet nějaké QSO.
Oproti prosincovému kolu VKVPA je hned patrné, že podmínky šíření jsou lepší. Během několika minut slyším stanice z E7 i DL, nemluvě o 9A ve vynikající síle. Stanice se však nechce zapnout!
To už jsem kdysi zažil během jednoho mrazivého vysílání. Radiostanice byla tak studená, že elektronika nefungovala správně. Přesunul jsem tedy ohřívač z pod nohou tak, aby ohříval stanici, a zároveň jsem hledal, zda není zapnutá nějaká blokace. Žádné pokusy o zprovoznění však nebyly úspěšné. Rozebral jsem sestavu.
Na zpáteční cestě jsem se ještě zastavil u rozhledny Poľana – rozhledny Brestovec. V okolí se nacházejí vrcholy Pecková JN88RS, odkud vysílá OM2Y, Žalostiná JN88RT, odkud vysílá Draho OM3CQF, a na opačné straně Velká Javorina JN88UU s partou OM3KII a o kousek dál Velký Inovec, JN88AS (OM5ZW, OM4MX):
Chybu jsem doma odstranil za pár minut. V konektoru mikrofonu byly odtrženy dva vodiče.






