Každý contest CQ WPX SSB jsem absolvoval v některé z multi kategorií, což má své výhody, ale i nevýhody. Do contestu se chystalo několik novinek a podle nich jsem zvažoval výběr kategorie. Tři týdny před soutěží bylo jasné, že nový výstupní stupeň ještě nebude hotový. Na zahradě vyrostla poloviční K9AY (verze 80 m/40 m), kterou jsem připojil k SDR přijímači. Příjem na této anténě se jevil jako vynikající. Dva týdny před soutěží jsem ji musel odstranit kvůli kácení starých stromů. Po domluvě se Števem OM7KW jsem si vybral kategorii SingleOp Allband Assisted Low Power, která je oblíbená pro jednoduchost nastavení a konkurence v ní bývá velká.
Ze strategického hlediska jsem si naplánoval rozložit 36 hodin možného provozu tak, že vynechám první hodinu a soustředím se převážně na noční hodiny, protože spodní pásma odtud fungují výrazně lépe. Nezanedbatelný je také dvojnásobný bodový zisk oproti horním pásmům. A protože 100 W není pro styl CQ příliš příznivé, budu vysílat stylem S&P.
V rámci strategie jsem si v logu N1MM nastavil i „goals“, tedy hodinové cíle. Statistika pak ukazuje, jaká je frekvence QSO ve srovnání s plánem. A samozřejmě jsem přidal i LiveScore. Jsou to motivační faktory, protože soutěžit sám v kategorii SingleOp je psychicky náročné.
Průběh contestu byl vynikající, N1MM prakticky neustále ukazoval, že jsem nad úrovní cíle. Podmínky šíření byly kolísavé, objevila se i polární záře. S trochou trpělivosti se však podařilo navázat spojení i do Karibiku a Severní Ameriky na 40 m. Pokusit se o totéž na 80 m, natož na 160 m, nemá s 100 W a jednoduchými anténami moc smysl.
DX cluster sice zobrazoval četné spoty i na 10 m, ale skutečně slyšitelných (a spojitelných) stanic bylo minimum. Během dne tedy hrají hlavní roli 15 m a 20 m. Zejména 15 m je zajímavé pásmo z hlediska multiplikátorů. Potěšující je, že i ve večerních hodinách přecházejí stanice na 20 m. Předzávodní výhled na podmínky šíření nebyl příliš optimistický.
Ve 23 UT si dávám dvouhodinovou přestávku na spánek (za celý víkend jsem spal tři hodiny) a pokračuji. Rate sice není vysoká, ale zaznamenat např. NE1C na 40 m je bodově 6krát výhodnější než UT5 na 20 m.
Nedělní dopoledne přináší vyrovnání OM rekordu, ale podmínky šíření se výrazně zhoršují. A protože jsem oproti plánu získal trochu času navíc, následuje další, kratší přestávka. Turbulence v šíření však přinesly i pozitivní zlepšení na 10 m. A v následujících hodinách se podmínky zlepšují čím dál tím více. Řeším dilema – potřebuji si vzít přestávku, abych splnil podmínku 36 hodin provozu, i když se necítím unavený. Rychle sbírám spojení na ještě otevřených pásmech 15 m a 20 m a když cítím, že se 15 m zavírá, odcházím od stanice.
Ve stanovený čas jsem zpět a stihnu ještě dvě násobky, YW4D a EI3HDB na 20 m. Jsou tam i další signály, ale s 100 W se přes hory neprobít nedá. Zkouším už i CQ na nižších pásmech a pro mnoho stanic představuje „OM0“ zajímavý multiplikátor. Na chvíli tak lze zažít i opravdový pile-up.
Ke konci soutěže však stanice mizí a ty zbývající jsou čím dál nervóznější. Jakmile se v clusteru objeví spot, vytvoří se 10minutová řada stanic. Proto je i počet spojení v posledních dvou hodinách výrazně nižší.
Statistika spojení OM0A v CQ WPX
Soutěž končí, v logu je 1173 QSO, což při 603 multiplikátorech dává 1 573 227 bodů. V živém skóre jsem se dlouho snažil udržet před KZ1M a WP3A, ale oba měli vynikající závěr. Gratuluji!