Úvod Co dělají radioamatéři

Co dělají radioamatéři

Veľká krátkovlnná anténa
Velká krátkovlnná anténa

Pokud člověk se zájmem o amatérské vysílání splní všechny podmínky uvedené v předpise o zvláštní odborné způsobilosti a úspěšně absolvuje před zkušební komisí zřízenou povolovacím orgánem zkoušku na operátora radioamatérské stanice, může požádat o vydání povolení ke zřízení a provozování amatérské rádiové stanice a přidělení volacího znaku. Po obdržení zmíněného povolení a radioamatérské značky se před ním otevřou široké možnosti naplnění představ amatéra a záleží jen na něm samém, kterým směrem se jeho radioamatérská činnost bude ubírat.

V minulosti byly velmi populární a aktivní radioamatérské kluby. Jsou vybaveny vlastním vysílacím zařízením a mají také přidělenou svoji volací značku. V dnešní době, ačkoli stále existují, jejich činnost, až na některé výjimky, značně upadá. jednotliví radioamatéři – jejich členové – se v nich s větší či menší pravidelností dodnes setkávají. Na setkáních se věnují klasické amatérské činnosti, vyměňují si vlastní zkušenosti z provozu či nejnovější technické poznatky. Některé kluby se věnují přípravě nových radioamatérských adepty organizováním přípravných kurzů, na kterých se příští amatéři mají možnost naučit vše potřebné ke zvládnutí operátorských zkoušek. Klubová značka bývá velmi často používána v radioamatérských soutěžích, kde se při jedné stanici střídá více operátorů. Na vyšší úrovni jsou kluby, ale i jednotlivci zastřešení národními radioamatérské svazy nebo federacemi (na slovensku SZR), které jsou sdruženy v celosvětové radioamatérské unii (IARU). na až, aby se člověk mohl zabývat vysíláním na amatérských pásmech, na rozdíl od minulosti, dnes už na slovensku členství v zmíněných organizacích není podmínkou.

Rádioamatérske pracovisko
radioamatérské pracoviště

Zřejmě největší skupinu tvoří amatéři věnující se navazování klasických rádiových spojení s jinými amatérskými stanicemi, kterých je po celém světě několik milionů. Na komunikaci mezi rôznojazyčnými rádiomatérmi se nejčastěji používá angličtina, ale není to pravidlo. Kvůli zjednodušení a zrychlení komunikace mezi amatéry, hlavně při telegrafním provozu, mají Hamsa sjednanou širokou škálu radioamatérských zkratek a tzv. Q-kódů. Pokud při komunikaci v otevřené řeči je důležité, aby nedošlo k chybnému převzetí informace, amatéři používají hláskování jednotlivých písmen dohodnutými výrazy, které tvoří tzv. hláskovací tabulku. Preklad morzeovky umožňujú aj dekódovacie software, ktoré sa však kvalite príjmu sluchom úplne nevyrovnajú.

Druhou velkou skupinu tvoří amatéři, kteří se věnují hlavně konstrukci a zkoušení různých elektronických zařízení a antén využitelných v radioamatérské praxi. Po pásmech je jejich z pravidla slyšet pomálu. Jejich neocenitelnou vlastností je ochota podělit se se svými zkušenostmi a poznatky s jinými radioamatéry, což bez pochyby kladně ovlivňuje a přispívá v rozvoji našeho krásného koníčka.

Když budete na procházce v přírodě a natrefíte tam na lidi pobíhajících s různými směšnými tykadly v rukou, – pokud jste lovci tak nestřílejte hned po nich – když jste normálními turisty, nemusíte hned na ně volat policisty nebo nebodaj SIS-ku – nejsou to žádní špióni ani záškodníci, jsou to také radioamatéři věnující se buď tréninku nebo přímo závodění v rádiovom orientačním běhu (OKRÁST), jinak lidově nazývaným i hon na lišku. Snaží se v poklusu pomocí radiového přijímače najít skrytý vysílač. Soutěže v ROB se pořádají na různých úrovních až po mistrovství světa, jejichž pořadatelem v roce 2002 bylo právě Slovensko. Na toto odvětví je však nutná nějaká ta fyzická kondice a proto se nedivím, že se ROB-u věnuje tak málo lidí, vždyť není nad pohodlí dobře vytopeného HAM-SHACK, Ahoj, Ahoj…