Vysílání na více pásmech z jednoho stanoviště klade velmi vysoké nároky na odolnost přijímačích radiostanice. Při použití velkých výkonů a nešťastné shodě náhod může dojít až ke zničení vstupních obvodů přijímače.
Osvědčenými filtry jsou koaxiální pahýly podle K2TR. Jejich výhodou je jednoduchá proveditelnost a efektivnost, což potvrzují výsledky měření OK1WVK http://www.sweb.cz/ok1vwk/koaxf.htm . Pro contestové potřeby OM0A si zatím vyrobíme filtry na 80m a 20m:
Filtry se připojují na výstup transceiveru, resp. koncového stupně nejsnáze pomocí PL T-konektorů. Kvalita použitého koaxiálního kabelu má vliv nejen na ztráty, ale také potlačení nežádoucích frekvencí. Vhodný kabelem a to i pro vyšší výkony je RG-213.
Příklad výroby filtru pro pásmo 80m: na konec kabelu namontujeme konektor. Vypočítáme délku štvrťvlnného pahýlu podle vzorce 75 x V / F (např. 75 x 0.66 / 3.68MHz = 13,45 m). Jak rezervu si necháme 20cm, abychom měli co zkracovat. Od konektoru tedy vyměříme 13.65m, kabel odřízneme a konec zkrátíme (pořádně začíná). Filtr připojíme přes PSV metr ke zařízení a zatížíme přes wattmetr ho umělou zátěží. V pásmu 80m nesmí filtr ovlivnit hodnotu PSV a wattmetr musí ukazovat plný výkon. Pokud může zařízení vysílat i mimo radioamatérských pásem, můžeme si při přelaďování k vyšším pásmům podívat na wattmetru jako klesá výkon do umělé zátěže. Měření provádíme při sníženém výkonu, nakolik PSV je velmi vysoké (pokud máme útlumový článek na daný výkon, doporučuji použít). V pásmu 40m tak víme najít frekvenci, která je potištěna maximálně, čímž ověříme i nastavení na základním pásmu. Pokud se odlišuje od požadované, upravíme délku pahýlu a měření opakujeme. Pokud se bude lišit od vypočtené délky (13.45m, viz. výše), vypočítáme po nastavení pahýlu i zkracovací činitel - usnadníme si nastavování filtrů na další pásma. Konec kabelu pak zalepíme izolepou nebo natáhneme teplomzmšťujúcu se bužírku.
